Nové Hrady - Zámecký park
Stezka "Lidé a jejich krajina"
Parky a zahrady byly vždy nepsanými průvodci šlechtických sídel. Už v dobách Viléma z Rožmberka byla plocha mezi silnicemi na Třeboň a Nakolice částečně využívána jako zahrada. Rovněž v druhé polovině 17. století se zde nalézala okrasná, ovocná a zeleninová zahrada, včetně skleníků. V letech 1716 - 1720 dal hrabě Buquoy postavit na různých místech v parku kamenné nadživotní sochy bohyně Flory, Ceres a dalších, potom kamenné pyramidy s koulemi jako korunami, několik letohrádků a na více místech vodotrysky.
Ke konci 18. století došlo k dalším změnám parku ve smyslu anglického zahradního stylu. V té době už také k parku náležela malá vesnička s perníkovou chaloupkou a poustevnou kolem malého dvora, zcela jistě ovlivněná tehdejší zálibou šlechty k radovánkám v přírodě a „hraní si na vesničany“. Z deníku Pavlíny ze Schwarzenberku z roku 1794 je patrné, že i do Nových Hradů pronikla tato inspirace. Popis jejího pobytu u Buquoyů je velmi blízký popisům her a zábav, které se odehrávaly ve vesničce francouzské královny Marie Antoinetty, ve versailleských zahradách. Podstatnějších změn se panská zahrada dočkala během stavby Nového zámku. Roku 1804 byl zvětšen rybník do nepravidelného tvaru a později v něm byl zřízen ostrov a most. V roce 1851-52 byl založen prostorný drůbeží dvůr a přikoupením pozemků byl park zvětšen. V této době byla také přebudována vesnička v zadní části parku na „skotskou“. Dvacáté století další stavební ruch v parku nepřineslo. Naopak došlo ke zrušení skotské vesničky, vodotrysků a květinových parterů. V poslední době prošel park velkou záchrannou úpravou.